Přečteno - Leden

Krásnou neděli! Dnešním článkem je takové shrnutí knížek, které jsem přečetla během měsíce ledna. Vím, že je to s menším zpožděním, a že by to mělo být spíš Přečteno za únor, ale na to si budete muset chvilku počkat. Tímto shrnutí tedy začínám v psaní nové série článků - přečteno. Chtělo bych v nich představit přečtené knížky v daném měsíci.
Určitě jich nebude moc, ale pár ano. Moje čtení se dost odvýjí podle nálady a času, který na knížky mám. Radši strávím den s rodinou, než sezením u knížky. V tom ale určite nejsem sama. 
Během ledna jsem ještě napsala pár svých "minirecenzí", takže se pokusím to trošičku zkrátit a u knížek, které mají i svou recenzi vám dám odkaz.

Mojí první knížkou, přečtenou v roce 2018 jsou Šlehačková oblaka (tady). Byla skutečně skvělá od začátku až do konce. Plná životních okamžiků, se kterými se člověk musí poprat. Musí se přes ně přenést a jít dál. Tato knížka mi toho dost dala. Ne všechno lze vyjádřit slovy, takže to ať si každý přebere sám. Během ledna jsem měla i skvělou příležitost nechat si knížku podepsat od samotné autorky. Byla jsem hrozně nadšená, takže mi za výpravou pro podpis nezabránilo ani dlouhé vyučování. Po škole jsem prostě sedla na vlak a nakonec jsem ani moc ze začátku nezaměškala. Při  podepisování jsem měla i příležitost s autorkou Terezou Salte prohodit pár slov. Zjistila jsem jak je hrozně milá, příjemná a pozitivní. Po cestě domů se mi málem i stalo, že jsem nevystoupila kde mám. Seděla jsem a byla jsem někde úplně mimo celá nadšená, že mám tak krásný podpis s věnováním v té skvělé knížce, až jsem z toho měla slzy na krajíčku. Moje první podepsaná knížka! Ve chvíly kdy jsem poprvé viděla to "motto", které mi tam TerezaInOslo napsala, stejně jako každému jinému, začala jsem o něm přemýšlet, až se mi opravdu chtělo začít brečet štěstím. Byl to pro mě opravdu krásný zážitek a jsem za něj neskutečně ráda. 

Mojí druhou přečtenou knížkou je Svědkyně ohně od Larse Keplera (odkaz tady). S jejím přečtením se pomalu ale jistě přibližuji k doštení celé série, kterou jsem si dokoupila během povánočních knižních výprodejů. Konečně už mi může dělat parádu v knihovně celá. Když se však zamyslím, chtělo by to hodně velkou knihovnu, protože těch knižních sérii, které čtu je hodně a každá z nich má více než 2 nebo 3 díly. Do knihovničky přece nemůžu dát knížky, aby byly nějak přeházené, ne-li aby bylo jedna série na dvou různých poličkách. 😃 Tento problém myslím zná mnoho knihomolů jako jsem já.
 Během čtení Keplerových knih zjišťuji, jak je tato autorská dvojice skvělá. Každá z knížek je úplně jiná, což bývá u některých autorů dost problém. Někteří píšou pořád podle stejné šablony jen s jinými postavami a menšími zápletkami. Každá knížka je potom v podstatě na stejné brdo. Lars Kepler umí dobře vystínovat psychologii postav a tím i čtenáře nadchnout a napínat až do samotného konce, kdy je čtenář překvapen.

Další lednovou přečtenou knihou je Noční lovec od skvělého a mnou velmi oblíbeného Chrise Cartera (odkaz tady). Už mi pomalu přijde trošičku divné, že čtu samé knížky, které mě nadchnou a baví. Tento autor mi byl hojně doporučován a já jsem po první přečtené knížce věděla, že mě opravdu bude bavit. Možná bych ho trošičku přirovnala k Lise Jackson, ikdyž její knížky mi nepřijdou občas tak brutální, jak u Chrise Cartera. Je pravda, že Lisa Jackson napnout čtenáře umí, jen se u ní občas objevují knížky na stějném základě, jak jsem se výše zmiňovala.

V pořadí už čtvrtou přečtenou knížkou v lednu je Deník mého stínu od Claire Kendalové (odkaz tady). S touto knížkou jsem strávila opravdu hodně času. Četla jsem ji něco kolem dvou týdnu a to je na mě někdy až moc dlouho na to, jaká to byla docela i tenká knížka. Nakonec jsem byla opravdu ráda, že jsem ji zvládla dočíst. Byla to jedna z těch knížek, které si člověk přečte proto, že už někde viděl jejich fotku, ale obsah knihy..nic moc. Celý přiběh se vlekl a na konci najednou zrychlil. Jako kdyby to autorka chtěla všechno, co zameškala dohnat. Vždy si ale říkám, že za jednou špatnou knihou mě snad čeká i nějaká lepší a pokračuji ve čtení dál.

Jak už jste si jistě všimli, v lednu se s přečtenými knihami roztrhnul pytel. Dalo by se spíš čekat, že s koncem pololetí by to mělo být spíš naopak, ale já příkladně prokrastinuji čtením. 😄 Je to lepší, než trávit čas na mobilu projíděním instagramu, atd. Ikdyž to zvládám občas taky.