Hana

Téměř na každém instagramovém profilu knihomola určitě uvidíte zmínku o téhle knížce. Je to román, vycházející z druhé světové války. I když se to tu zatím nezdá, nejsem jen milovník thrillerů a krimi. Občas musí každý zabrousit k jinému žánru. Už asi před dvěma lety (mě se to zdá jako půl roku) jsem přečetla Jsou světla, která nevidíme. To byl první román z podobného období. Zároveň zůstal i mým velkým oblíbencem. Po nějakém čase jsem se i dostala k Jojo Moyesové a její Dívce, již jsi tu zanechal. Věděla jsem, jakým směrem budou vést moje srdcovky. Když jsem viděla upoutávku na tuto knížku, musím říct, že jsem i váhala. Po několika recenzích, ve kterých se objevuje, jak čtenářům tato knížka změnila život jsme měla rozhodnuto. Musím si ji přečíst! Tak jsem se dostala k této opravdu zajímavé knížce od české autorky Aleny Mornštajnové. Stala se tato knížka ale opravdu mojí další oblíbenkyní?

Malá Mira je jako každé jiné děvče na vesnici. Občas je zlobivá a neposlušná. Když jednou neposlechne maminku, ví, že ji čeká trest. Doma se chystá oslava maminčiných narozenin. Jako vždy se schází rodina. Dokonce i ta divná teta Hana. Trestu se však nakonec nevyhne, ačkoliv vyjímečně nespočívá v jezení té odporné hrachové kaše. Behěm jednoho večera se všechno změní. Mira se rázem ocitá sama. Nemá nikoho blízkého. Po čase se dostává k tetě Haně, která té velké tragédii unikla o vlásek. Mira si ale pořád připadá sama. Proč je tak nemluvná? Se svým dospívánímm zjišťuje o tetě víc. Co způsobilo její strach z lidí? Proč je pořád sama? Vyrůstala stejně jako Mira? Byla někdy zamilovaná? 

Toto je první recenze u které nevím pořádně co napsat a zároveň bych tu popsala celé stránky. Knížka vás nutí přemýšlet nad minulostí. Nad štěstím i neštěstím druhých lidí. I teď, když nad tím zase přemýšlím, bych pomalu měla jít hledat kapesník. Silný příběh o ironii osudu. Plný tragédií a smutku. Připadne mi až neskutečný. Stačí jedna malá chybička a zhroutí se vám celý život. Ze dne na den. Po přečtení této knížky jsem si musela dát pohov. Přestat myslet na realitu a ještě nějak zpracovat samotný příběh. Tuto knížku bych doporučila snad každému. Člověk by si měl uvědomit, jak rychle může všechno dobré skončit. Věříte v osud?