Závěje v létě!?

Je konec června. Konec školního roku. Začíná období prázdnin - odpočinek, vedra a konečně i trocha času na čtení. Již v květnu jsem si objednávala několik knížek. Nejprve jsem ale musela dočíst svoje dlouho vypůjčené knihy z knihovny. A proto jsem se k ní dostala až teď. V tomto horkém počasí přijde vhod se občas ponořit do zimní atmosféry, která se v této knize objevuje. 

Tuto knihu, Závěje, napsala norská spisovatelka Marit Reiersgård. 

Je večer. 25. ledna. Venku hustě sněží. Matka dělá večeři pro svého muže a dítě. Malá Oda se hrozně nudí. Podaří se jí přemluvit maminku, aby ji pustila ven. Jen před dům. Solveig ji může kontrolovat    z okna kuchyně. Jen nepatrný okamžik nedává na dcerku pozor. Najednou ji nikde nevidí. "Odo!" "Kdepak jsi?" Jako by se po ní slehla zem. Sníh už stihl zasypat všechny stopy po ní.

Případ zmizelé Ody dostávají na starost vrchní komisař Verner Jacobsen a jeho nová kolegyně Bitte Røedová. Nemají ale žádná vodítka. Žádně nalezené tělo. Co se s ní stalo? Všichni ve skrytu duše doufají, že ji někdo unesl. V tomto počasí by venku umrzla. Kdo ji ale mohl unést? Proč by to dělal. 

Pozdějí objeví Solveig v jejím batůžku pomeranč. Kde k němu přišla? Ve školce dostávají pouze krájené ovoce. Od koho jej tedy má? Pomeranč. Je jen jeden člověk v jejich životě, pro kterého pomeranč sám o sobě něco znamená. Jak je našel? Unesl ji opravdu on?

O pár dní později je nalezena zavražděná malířka Vibeke Hansenová. Případ je znovu přidělen oběma kriminalistům. Ti mají za úkol zjistit, kdo měl důvod zabít známou umělkyni. Měla něco společného s Odiným zmizením? 

Oda je zanedlouho nalezena mrtvá v závějích. Nejhorší se vyplnilo. Je jisté, že ji někdo zabil. Ale kdo? Byla to tragická nehoda nebo úmyslná vražda. Co má s oběma vraždami společného David.       A co Janni Eggeová nebo Raimo. Odina matka se rozhodne vzít věci do vlastních rukou. Rozhodne se pomstít smrt dítěte. Zná ale správného vraha?

Po delší době mi nějaká detektivka kápla do noty. Je velice čtivá. Naštěstí neobsahuje až příliš velké množství popisných pasáží, při kterých by člověk usínal 😃. Ze samotného děje příběhu jsem vyvozovala složitý konec. Nečekala bych, že to tak rychle a jednoduše skončí (asi jsem moc zvyklá na Joa Nesbøho 💗). Zpětně, když se na to podívám, tak jsem si měla více uvědomovat pasáže z minulosti, které bylo v knížce. Kdybych nečekala tak složitý konec, je možné, že by mě mohlo napadnout, jak to skončí.  Avšak pocit překvapení za to také stojí. 
Jsem hrozně ráda, že jsem si tuto knížku pořídila do své, zatím skromné, knihovničky. Druhý díl už je na mém wishlistu a doufám že se na něj brzy dostane.